Ze vzpomínek malíře Jana Slavíčka.
V roce 1953 se připravovalo souborné vydání korespondence Antonína Slavíčka. Nezval se ujal úvodního slova. Tiskárna již čekala na rukopis; Nezval byl v té době velmi zaměstnán. Posledního dne telefonoval, že nemá text úvodu ještě hotový, že přijde zítra, ale na naléhání mé ženy, která věc vyřizovala, přece pak řekl: „Pipčo, budu tedy volat za deset minut, připravte si mašinu k telefonu, sluchátko si přivážete utěrkou k uchu, aby vám nespadlo a abyste mohla psát, a začneme.“ Skutečně pak celou tuto předmluvu, aniž měl písemný koncept, nadiktoval do telefonu téměř bez přestávky za necelé dvě hodiny a po zcela nepatrných korekturách šel rukopis ráno do tiskárny.
Přečtěte si další úsměvné příhody ze života Vítězslava Nezvala.
SLAVÍČEK, Jan. [S Vítězslavem Nezvalem jsem se intimněji spřátelil…]. Kultura 1958, roč. 2, č. 15, s. 2.
Napsat komentář