Báseň Jiřího Veselského se zmínkou o Nezvalovi.
Báseň odevzdaná Jakubu Demlovi v den jeho posledních narozenin 20. 8. 1960
/Jiří Veselský/
Jednou to na mě přijde a rozejedu se do Tasova
kde žije básník plachý a moudrý jak hrdlička
kterou vychovávala sova
Skrývá se tam jako skřivan ve svojí brázdě
Jestliže právě netančí se smrtí před svatostánkem
na visuté hrazdě
Laskavý fanatik s ostrou a průzračnou šavlí
jenž denně klade kytici na hrob paní Pavly
A vstupuje na hřbitov prostoupen vůní hub
S brýlemi na nose a s brevířem v kapse chodí
na nákup
Zajedu si tam jednou v létě a možná, kdo ví
najdu mezi šlépějemi otisk veliké boty Nezvalovy
Jenom jednou viděl jsem Nezvalovy slzy
to někdo šlápl na ROSNIČKU a ke STÍNU LÍPY
byl drzý
Jednou tu pohlédl na hodinky na svém zápěstí
A řekl
„ZA NĚJAKÝ ČAS BUDE TU DEMLOVO NÁMĚSTÍ…“
VESELSKÝ, Jiří. Dívenky jdou Brnem. Brno: Petrov, 1995, s. 131.
Napsat komentář