Tři úsměvné příhody z Nezvalova života, jak je zaznamenaly Humoristické listy v roce 1931.
I.
Seděli v kavárně Metro naši novomistři. Bavili se a Karel Teige povídá Nezvalovi: „Kdes to chodil včera odpoledne? Viděl jsem tě na nábřeží!“ – Na to Nezval, že neví, že by tamtudy šel. A zase se mluvilo. Přišla znenadání řeč o válce; vzpomínalo se, kdo z „velkých“ tam zůstal, kdo se vrátil. Nezval seděl, popíjel už asi šestou velkou černou a zdál se být zabrán do toho vzpomínání. Právě řekl Biebl: „Znal jste někdo malíře P.? Ten taky padl ve válce.“ Nato Vítězslav Nezval jakoby se náhle probral ze vzpomínek, zeptal se vážně: „V kolik hodin to bylo, nevíš?“
II.
Seděli jednou zas všichni pohromadě a nikomu se nechtělo domů. Bylo již dosti pozdě, když se Štyrský zeptal: „Kolik pak už je asi hodin?“ a Vítězslav Nezval, myslící vždycky napřed, odpověděl na to: „No, to bude jistě víc!“
III.
Významný pracovník dobrovolné veřejné služby uspořádal slavnostní večer, jehož zlatým hřebem měla býti účast vysokého hodnostáře. Na tento večer byl pozván i básník Nezval, který stál právě v předsíni, když vysoký hodnostář vcházel. I přistoupil básník k němu a představil se: „Já jsem Nezval.“ Načež hodnostář: „Tak? A já jsem přece přišel.“
Přečtěte si další úsměvné příhody ze života Vítězslava Nezvala.
„Kultura v ČSR. A jinde“. Humoristické listy. 1931, r. 74, č. 8 (20. 2.), s. 111.
„Kultura v ČSR. A jinde“. Humoristické listy. 1931, r. 74, č. 12 (20. 3.), s. 164.
Napsat komentář