Ivo Fleischmann: Hrana

Báseň Iva Fleischmanna reagující na úmrtí Vítězslava Nezvala (6. dubna 1958).

S dědictvím zimy na ramenou,
zmužnělí délkou předjaří,
pod nebe klenbou proměnlivou,
na cestě k jaru, za září,

jak v boji s dlouhou českou zimou
muž, žena ruku v ruce jdou,
jdou ostražitou domovinou
za hvězdou komunistickou.

Bez moří, bez flotil a lupů
bohatl lid, jenž tu kdy žil
jen silou trysklou ze zástupů,
železem z krve vlastních žil.

A přec ta stoupající vláha
na dějin žlábcích, na hrotech
v zpěv měnívala se, jenž sahá
po vnitřním sluchu lidí všech.

Tak také on, od bílých domků,
pastelek měkkých Moravy
po trylky Loretánských zvonků
byl král od paty do hlavy.

A metal záři na vše strany,
jak by měl hvězdu za srdce.
– – – – – – – –
– – – – – – – –
Král leží v dveřích do dvorany.

Ach, mrtev král bez nástupce!

FLEISCHMANN, Ivo. Hrana. Literární noviny. 1958, č. 15 (12. 4. 1958), s. 3.