V dubnu 1965 (v roce 25. výročí prvního uvedení a knižního vydání Nezvalovy divadelní hry Manon Lescaut) otiskl Karel Bradáč, novinář, autor satirických básní a povídek, v satiricko-humoristickém týdeníku Dikobraz báseň Manon 1965 parodující monolog rytíře des Grieux „Manon je můj osud“ z Nezvalovy hry. Bradáčovu báseň zanedlouho uveřejnilo Horácké divadlo v Jihlavě ve svém divadelnímu programu k novému nastudování Manon Lescaut (prem. 18. září 1965).
Manon 1965
Manon je hnědo‑černo‑ či plavovláska
Manon je první a nejdražší má láska
Manon je dítě jež vábí lesklé mince
Manon má kouzlo zejména pro cizince
Manon je víla Manon je černokněžka
I s cizinci je Manon vždycky Češka
Manon je démon jehňátko plné sexu
Manon jsou bony vhozené do Tuzexu
Manon je štěstí v posledním okamžiku
Manon je lano hozené námořníku
Manon je šestnáct nebo i trochu méně
Manon je mládí nepoklesne v ceně
Manon je vášeň Manon je poezie
Všechno se mění Manon stále žije
I Manon byla kultem potlačena
Však dneska Manon šťastná to zas žena
Názor nás všech je v tomto bodě stejný
Vždyť Manon vydá za tři Karlštejny
Přečtěte si přes třicet dalších parodií na Nezvala.
BRADÁČ, Karel. Manon 1965. Dikobraz. 1965, roč. 21, č. 16, s. 3.
Napsat komentář