Dva epigramy Adolfa Hoffmeistra o Nezvalovi.
Vít Nezval
/Adolf Hoffmeister/
Nikdo ho nezval přišel sám
Já jsem básník vám povídám
Ach jeje jeje ach jeje
Proč tedy píše eseje
Víte Víte že nevíte
Že to ani neumíte
Básnictví hra je básník si hraje
Jejej jejej jejej nesahej na esej
K básni brk k eseji dláto
Mlčeti stříbro mluviti zlato
Vít Nezval
/Adolf Hoffmeister/
Pravda není to a je to pravda přec
Oscara Wilda je přímý bratranec
Slova miluje jak hravý milenec
Svět je mu karneval v básnickém pojetí
A s růží z karmínu pro Carmen poletí
Až v aerech rozletí se v éter poeti
Nalíčil svoji tvář v básni ji nelíčiv
A v gesto milostné svůj talent zveličiv
Psal víc než miloval své tělo neničiv
Každý milimetr básníka metry zní
Život ňák probásnit jej vůbec netrýzní
Kol něho písněmi i zlobné větry zní
Nejbásničtější hoch o němž kdy doba snila
Trubadúr galantní jejž Múza políbila
A přec jen:
Moravó Moravó Moravíčko milá.
HOFFMEISTER, Adolf. Čas se nevrací. Praha: Čs. spisovatel, 1965, s. 10.
Napsat komentář