Z Nezvalových textů (poezie, prózy, přednášek, korespondence atp.) jsme vybrali několik myšlenek a citátů, které nás nějakým způsobem oslovily nebo se nám prostě zalíbily. Úryvkům vzatých z básní dáváme prozaickou podobu: rušíme jejich veršové členění a opatřujeme je příhodnou interpunkcí.
| Citáty a myšlenky |
|---|
| Láska je nejměkčí poduška země. (b. Jaro IV.; sb. Blíženci) |
| Před několika lety jsem se trochu učil jezdit na koni. Byl to pro mne duševně bezmezný odpočinek, hodinu nesmět vědět nic o umění. To bylo krásné. (Lidové noviny, 25. 12. 1940) |
| Nemůžeme měnit své osudy, když jsou již za námi, a nezbývá, než je snášet. (Jak vejce vejci) |
| V každé ženě je kus Salome, Salome tančí a milosrdná sestra, znepokojena tímto divadlem, čeká opodál s měkkým úsměvem, aby nás odvedla z náruče zběsilé tanečnice, až budeme klesat šílenstvím. (Jak vejce vejci) |
| Zrodil jsem se jako nejvěrnější bytost, a pro zamotanost světa mně bylo souzeno poskakovati jako míč mezi lůžky. (Z dopisu Lilly Hodáčové z 12. 8. 1937) |
| Musím odepřít strůjcům válek čest nazývat je lidmi. (Z mého života) |
| Nenapíše-li se první verš jaksi sám, jako začíná konvulze rodící ženy, je velmi nebezpečné vymýšlet si uměle rytmus, jehož není. (Z mého života) |
| Nemám rád loučení. Pro tíži okamžiku, kdy se loučíme s člověkem, s krajinou nebo s oblíbenou věcí. (Z mého života) |
| Velký rozum není prodejný stejně jako veliký cit a vkus. (Z mého života) |
| Koneckonců nezáleží na tom, kde jsme, a láska se prozradí na první pohled. (Milenci z kiosku) |
| Láska je příliš zachumlaná nit. (Milenci z kiosku) |
| Žena je ozdobou domu. (Milenci z kiosku) |
| Žena je jednou z mnoha os, kolem kterých se lze točit až k závrati. (Milenci z kiosku) |
| Potmě tíží smutek dvojnásob. (Milenci z kiosku) |
| Kdyby ženy přestaly býti otrokyněmi mód, kolik průmyslníků by zůstalo přes noc na mizině. (Milenci z kiosku) |
| Nech si zavázat oči. Tak přejdeš bez závrati i po nejužší lávce. (Milenci z kiosku) |
| Přílišnou samostatností se odcizuje žena muži. (Milenci z kiosku) |
| Copak se může člověk mýlit v člověku, nemá-li vedlejších úmyslů? (Milenci z kiosku) |
| Líbati se - není nic krásnějšího pod sluncem. (Milenci z kiosku) |
| Hřích je velmi ochočený had: nekouše, jen syčí. (Milenci z kiosku) |
| Lev z papíru je také lev. (Milenci z kiosku) |
| Pláč je jako zpěv a usmiřuje srdce. (Milenci z kiosku) |
| Žena, které se nelesknou střevíčky, je jako zamračený den. (Milenci z kiosku) |
| Je starý zvyk dosahovati oklikami věci, které jsou na dosah ruky. (Milenci z kiosku) |
| Smrt podobá se jistotě. (Milenci z kiosku) |
| Ruiny jsou interesantní, poněvadž jsou ruinami. (Milenci z kiosku) |
| Hlava a srdce jsou nebezpečné přesýpací hodiny. (Milenci z kiosku) |
| Pomněnkám nesluší zamračený den! (Milenci z kiosku) |
| I dobro i zlo má svůj smysl na zemi. (Milenci z kiosku) |
| Každý dar je břemeno, každá láska povinnost sama k sobě. (Milenci z kiosku) |
| Slzy zkreslují obraz skutečnosti. (Milenci z kiosku) |
| Jak tvrdým oříškem je žena. (Milenci z kiosku) |
| Přátelství s ženou není věc k zahození, zvlášť jsme-li blázni. (Milenci z kiosku) |
| Co jsem chtěl? Svět urovnat jak velký bazar. (b. Špendlík; sb. Nápisy na hroby) |
| Jsem to já, který jde, aby hvízdal popěvek. (b. Rozvrat podzimu; sb. Skleněný havelok) |
| Šílenství je reakce na tento svět. (b. Revolta šílenství; sb. Skleněný havelok) |
| Zkušenost každého místa rovná se zkušenosti všech míst. (b. Rozvrat podzimu; sb. Skleněný havelok) |
| Všecky věci ponořuji do očistce a zas je vynáším na tento svět. (b. Přeludná cesta; sb. Skleněný havelok) |
| Smrt je téměř vždycky otřepaná, otřásající osudná náhoda. (b. Muž, který skládá z předmětů svou podobiznu; sb. Absolutní hrobař) |
| Znát prostě svoji povinnost a vždy ji splnit! V tom je všecko. (b. Nápisy do Síně Rudé armády; sb. Chrpy a města) |
| Škoda slzy pro špatného člověka! (b. Povzdech; sb. Chrpy a města) |
| Jsou dva tři dny lásky, pro které život - bezlistý strom - má tisíc včel a květů. (b. Noc akátů; sb. Praha s prsty deště) |
| Pomni člověče, že nejsi ani ryba ani pták. (b. Balkony; sb. Praha s prsty deště) |
| Deštníku, optimista nosí tě rád v duši. (b. Deštník; sb. Básně na pohlednice) |
| Růže si neuvědomují svou krásu. (b. Ozvěna ulice; sb. Básně na pohlednice) |
| Ještě jeden život a nikdo mne nepozná. (b. Na ostří nože; sb. Pět prstů) |
| Mám radost ze všech tvorů. (b. 4. popěvek; sb. Skleněný havelok) |
| Je mi dobře, že několik tisíc lidí zná moje tajemství. (b. Konec soukromého života; sb. Skleněný havelok) |
| Nemám co skrývat a nestydím se za své tajné myšlenky. (b. Konec soukromého života; sb. Skleněný havelok) |
| Vrah je anděl proti diplomatům, kteří připustili, aby letec vzal do ruky bombu a vzlétl do výše. (b. Budoucí válka; sb. Skleněný havelok) |
| Mám schopnost improvisovati básně opilé a pravdivé jako noc. (b. Revolta šílenství; sb. Skleněný havelok) |
| Ze studu rodí se nenávist. (b. Majakovský v Praze; sb. Skleněný havelok) |
| Nežádám si od spánku osvěžení. Jsem-li už na tomto světě, ať žiji i tam, kde myslíme, že jsme mrtvi. (b. Potlačený sen; sb. Skleněný havelok) |
| Mám hrůzu z nudy. (b. Antilyrika; sb. Skleněný havelok) |
| Je jaro. Příroda začíná vždycky od začátku jako básník. (b. V chůzi; sb. Skleněný havelok) |
| Když je mi nejšťastněji, mluvím prostě. (b. Tón; sb. Skleněný havelok) |
| Bez jediné ze svých proslulých vad byl bych ničím. (b. Roman Jakobson; sb. Skleněný havelok) |
| Vyluzuji zpěv i kdákám, jak se mi namane. (b. Roman Jakobson; sb. Skleněný havelok) |
| Dám celý život za léto. (b. 2. popěvek; sb. Skleněný havelok) |
| Jsem blázen podle jistých známek. (b. Samuel a Marietta; sb. Skleněný havelok) |
| Kdybys byl císařem a krmili tě květinami, staneš se stejně kouskem hlíny v květináči. (Akrobat) |
| Člověk je věčný trpitel. (b. Balada o smrti matky; sb. Křídla) |
| Chycený lidoop se zmítá dosud v lidech. (b. Kam vkročí; sb. Křídla) |
| Všecko imaginární, co si kdy vytvořilo lidstvo - Bůh, legendy, krása, poesie, rozkoš a láska - je silnější než prosté přírodní výplody. (Posedlost) |
| Jez a pij střídmě a mysli na konec. (b. Zápalky; sb. Básně na pohlednice) |
| Všecko, co má v životě nad člověkem moc, muselo býti napřed předznamenáno v dětství. (Z mého života) |
| Umělecké dílo má podobnou vlastnost jako žena. Zbavuje nás rozumu, uchvátí, milujem a zbožňujeme nejen takové dílo, nýbrž i jeho původce. (Z mého života) |
| Láska je rána. Vytáhněme trn a rozkvete jak růže nakonec. (b. Perspektivy II.; sb. Blíženci) |
| Náš život je nervosní telefon, jenž zvoní příliš často za minutu. (b. Spleen; sv. Blíženci) |
| Vždyť žít je div. (b. Sonet 37. o krisi před zlepšením choroby; sb. 100 sonetů Zachránkyni...) |
| Jsme kouskem štěrku v rukou štěrkaře. (b. Plán; sb. Veliký orloj) |
| Všichni jsme otroky svého zaměstnání. (b. Ozvěna ulice; sb. Básně na pohlednice) |
| Odpouštím lidem totéž, co odpouštím sám sobě. (b. Na houpací židli; sb. Veliký orloj) |
| Všimli jste si už krajky na prsou vašich milenek? To je celý smysl poesie. (b. Srdce hracích hodin 3; sb. Pantomima) |
| Dovést žít a dovést umřít je stejně těžké. Záleží na tom, pro co jsme se rozhodli. (Karneval) |
| Čas letí, člověk odejde či přijde. (Z domoviny) |
| Je strašné vžívat se do utrpení lidí. (Z domoviny) |
| Po smrti bude těžko odvolati či vysvětlovat cokoliv. (Z domoviny) |
| Básníci mají na svět velký vliv. (Z domoviny) |
| Žíti bez vlasti je žíti hůř než pes. (Z domoviny) |
| Mám rád nade všecko pravé lidské štěstí, které musí dopřát člověk stejně všem. (Z domoviny) |
| Poesie není přece pro ilusi. (Z domoviny) |
| Člověk projde mnohou míli, mnohou verstu, nežli dojde k cíli nebo ke zkáze. (Z domoviny) |
| Anděl mnoho nedokáže, když jsme se ďáblu upsali. (b. Když smýkla tebou hrubá paže; sb. Balady Manoně) |
| Svět chválí, aby mohl hanit. (b. Ty víš jak málo platí chvála; sb. Balady Manoně) |
| Smrt je z těch výjimek, z těch úkazů, které nám nikdy nezevšední, poněvadž neexistuje. (Dolce far niente) |
| Láska je jako básník, který nám každou chvilku uchystá překvapení a jenž učiní pravý opak toho, co jsme od něho čekali. (Dolce far niente) |
| Žádný muž nesvede ženu, když se nedá. (Pan Fagot a flétna; sb. Menší růžová zahrada) |
| Literární a umělecká činnost je vždy tak trochu hazardní hrou, v níž se jedná o bytí a nebytí tvůrce, o bytí a nebytí uměleckého díla. (Z mého života) |
| Každý člověk, který nás opustí, zanechá po sobě prázdno, které nezahladí nic než čas. (Z mého života) |
| Bez lásky je celý život jenom holou pouští. (Tři mušketýři) |
| Hudba je přece jen nejdelikátnější řečí: ani ta nejvěrnější, ani ta nejnevinnější se při ní nezardívá. (Milenci z kiosku) |
| Ženy obdivují zloděje jen proto, že rády omdlévají. (Milenci z kiosku) |
| Každá milenka je špičková tanečnice. (Milenci z kiosku) |
| Kdyby nebylo žen, nebylo by tisíc pošetilostí na světě. (Milenci z kiosku) |
| Není nic smutnějšího, než loučit se se smrtelnými lidmi, je-li člověk sám předurčen smrti. (Ulice Gît-le-Coeur) |
| Člověk musí být za každou cenu šťasten. (z dopisu J. Svobodovi z 15. 8. 1924) |
| Jak prapodivná věc je cit! Přijde-li, člověk se ho lekne. (b. Stance o chudém muži, jenž vyhrál v loterii; sb. 70 básní z podsvětí...) |
| Což není láska sladká hříčka? Je dobré se jí oddati. (b. Stance o chudém muži, jenž vyhrál v loterii; sb. 70 básní z podsvětí...) |
| Milovat se musí žhavě. (b. Balada 40. o bídě každého znovuzrození; sb. 52 hořkých balad...) |
| Samotářství je z nouze ctnost. (b. Balada 37. o samotářství; sb. 52 hořkých balad...) |
| Můj život je jak moje rýmy. Za mnoho vděčím náhodě. (b. Balada 35. o papírové lodičce; sb. 52 hořkých balad...) |
| Věřte, i páteř se mi vzpřímí, snad budu ctěn v svém národě. (b. Balada 35. o papírové lodičce; sb. 52 hořkých balad...) |
| Mám optimismus dítěte. (b. Balada 25. proti smutku a beznaději; sb. 52 hořkých balad...) |
| Jsem připraven stejně na život jako na smrt. (b. Na houpací židli; sb. Veliký orloj) |
| Člověk nakonec vždycky vše ztrácí svou vinou. (Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou) |
| Mám odpor k hmotným starostem, k tělesné námaze a k fyzickému utrpení. Dovedl bych pro ně spáchat sebevraždu. (b. Podobizna; z pozůstalosti) |
| Odpouštím lidem právě tak snadno, jak odpouštím sám sobě. (b. Podobizna; z pozůstalosti) |
| Má obraznost si žádá stále nových žen. (b. Podobizna; z pozůstalosti) |
| Nemiluji práci stejně jako nemiluji lenost. (b. Podobizna; z pozůstalosti) |
| Člověk chce být šťasten - a býti šťasten je osud a velké umění. (ze "svatební" básně pro J. Jandu) |
| Člověk bude míti radost z života, jeho zákonodárkyní bude láska. (nezjištěno) |
| Láska - veliké umění, kterému je nutno se učit po celý život. (b. Muž, který skládá z předmětů svou podobiznu; sb. Absolutní hrobař) |
| Každé dítě je mesiášem. (b. Korouhev; sb. Most) |
| Žena má v očích evangelium krásy. (b. Korouhev; sb. Most) |
| Nikdo by nevěřil, jak hovořit oči mohou. (b. Přístav; sb. Most) |
| Ňadra jsou sličný a dobyvatelský hrad, mají své hrdiny, vojevůdce, mají své svůdce a slabiny. (b. Letnice; sb. Most) |
| I kdybych celý den veselý byl, to radost ještě není. (b. Závěr; sb. Most) |
| Spravujeme-li si v zrcadle kravatu, je to spíše povinnost líbiti se jiným. (b. Ozvěna ulice; sb. Básně na pohlednice) |
| Lásku si nikdy nepředstavuji pohlavně vyčerpanou. (J. Štyrský: Texty) |
| Miluji slzy milujících. (J. Štyrský: Texty) |
| Láska je velmi krutý cit. (Jan ve smutku) |