Citáty a myšlenky

Z Nezvalových textů (poezie, prózy, přednášek, korespondence atp.) jsme vybrali několik myšlenek a citátů, které nás nějakým způsobem oslovily nebo se nám prostě zalíbily. Úryvkům vzatých z básní dáváme prozaickou podobu: rušíme jejich veršové členění a opatřujeme je příhodnou interpunkcí.

Citáty a myšlenky
Koneckonců nezáleží na tom, kde jsme, a láska se prozradí na první pohled.
(Milenci z kiosku)
Láska je příliš zachumlaná nit.
(Milenci z kiosku)
Žena je ozdobou domu.
(Milenci z kiosku)
Žena je jednou z mnoha os, kolem kterých se lze točit až k závrati.
(Milenci z kiosku)
Potmě tíží smutek dvojnásob.
(Milenci z kiosku)
Kdyby ženy přestaly býti otrokyněmi mód, kolik průmyslníků by zůstalo přes noc na mizině.
(Milenci z kiosku)
Nech si zavázat oči. Tak přejdeš bez závrati i po nejužší lávce.
(Milenci z kiosku)
Přílišnou samostatností se odcizuje žena muži.
(Milenci z kiosku)
Copak se může člověk mýlit v člověku, nemá-li vedlejších úmyslů?
(Milenci z kiosku)
Líbati se - není nic krásnějšího pod sluncem.
(Milenci z kiosku)
Hřích je velmi ochočený had: nekouše, jen syčí.
(Milenci z kiosku)
Lev z papíru je také lev.
(Milenci z kiosku)
Pláč je jako zpěv a usmiřuje srdce.
(Milenci z kiosku)
Žena, které se nelesknou střevíčky, je jako zamračený den.
(Milenci z kiosku)
Je starý zvyk dosahovati oklikami věci, které jsou na dosah ruky.
(Milenci z kiosku)
Smrt podobá se jistotě.
(Milenci z kiosku)
Ruiny jsou interesantní, poněvadž jsou ruinami.
(Milenci z kiosku)
Hlava a srdce jsou nebezpečné přesýpací hodiny.
(Milenci z kiosku)
Pomněnkám nesluší zamračený den!
(Milenci z kiosku)
I dobro i zlo má svůj smysl na zemi.
(Milenci z kiosku)
Každý dar je břemeno, každá láska povinnost sama k sobě.
(Milenci z kiosku)
Slzy zkreslují obraz skutečnosti.
(Milenci z kiosku)
Jak tvrdým oříškem je žena.
(Milenci z kiosku)
Přátelství s ženou není věc k zahození, zvlášť jsme-li blázni.
(Milenci z kiosku)
Co jsem chtěl? Svět urovnat jak velký bazar.
(b. Špendlík; sb. Nápisy na hroby)
Co jsem chtěl? Svět urovnat jak velký bazar.
(b. Špendlík; sb. Nápisy na hroby)
Jsem to já, který jde, aby hvízdal popěvek.
(b. Rozvrat podzimu; sb. Skleněný havelok)
Šílenství je reakce na tento svět.
(b. Revolta šílenství; sb. Skleněný havelok)
Zkušenost každého místa rovná se zkušenosti všech míst.
(b. Rozvrat podzimu; sb. Skleněný havelok)
Všecky věci ponořuji do očistce a zas je vynáším na tento svět.
(b. Přeludná cesta; sb. Skleněný havelok)
Smrt je téměř vždycky otřepaná, otřásající osudná náhoda.
(b. Muž, který skládá z předmětů svou podobiznu; sb. Absolutní hrobař)
Znát prostě svoji povinnost a vždy ji splnit! V tom je všecko.
(b. Nápisy do Síně Rudé armády; sb. Chrpy a města)
Škoda slzy pro špatného člověka!
(b. Povzdech; sb. Chrpy a města)
Jsou dva tři dny lásky, pro které život - bezlistý strom - má tisíc včel a květů.
(b. Noc akátů; sb. Praha s prsty deště)
Pomni člověče, že nejsi ani ryba ani pták.
(b. Balkony; sb. Praha s prsty deště)
Deštníku, optimista nosí tě rád v duši.
(b. Deštník; sb. Básně na pohlednice)
Růže si neuvědomují svou krásu.
(b. Ozvěna ulice; sb. Básně na pohlednice)
Ještě jeden život a nikdo mne nepozná.
(b. Na ostří nože; sb. Pět prstů)
Mám radost ze všech tvorů.
(b. 4. popěvek; sb. Skleněný havelok)
Je mi dobře, že několik tisíc lidí zná moje tajemství.
(b. Konec soukromého života; sb. Skleněný havelok)
Nemám co skrývat a nestydím se za své tajné myšlenky.
(b. Konec soukromého života; sb. Skleněný havelok)
Vrah je anděl proti diplomatům, kteří připustili, aby letec vzal do ruky bombu a vzlétl do výše.
(b. Budoucí válka; sb. Skleněný havelok)
Mám schopnost improvisovati básně opilé a pravdivé jako noc.
(b. Revolta šílenství; sb. Skleněný havelok)
Ze studu rodí se nenávist.
(b. Majakovský v Praze; sb. Skleněný havelok)
Nežádám si od spánku osvěžení. Jsem-li už na tomto světě, ať žiji i tam, kde myslíme, že jsme mrtvi.
(b. Potlačený sen; sb. Skleněný havelok)
Mám hrůzu z nudy.
(b. Antilyrika; sb. Skleněný havelok)
Je jaro. Příroda začíná vždycky od začátku jako básník.
(b. V chůzi; sb. Skleněný havelok)
Když je mi nejšťastněji, mluvím prostě.
(b. Tón; sb. Skleněný havelok)
Bez jediné ze svých proslulých vad byl bych ničím.
(b. Roman Jakobson; sb. Skleněný havelok)
Vyluzuji zpěv i kdákám, jak se mi namane.
(b. Roman Jakobson; sb. Skleněný havelok)
Dám celý život za léto.
(b. 2. popěvek; sb. Skleněný havelok)
Jsem blázen podle jistých známek.
(b. Samuel a Marietta; sb. Skleněný havelok)
Kdybys byl císařem a krmili tě květinami, staneš se stejně kouskem hlíny v květináči.
(Akrobat)
Člověk je věčný trpitel.
(b. Balada o smrti matky; sb. Křídla)
Chycený lidoop se zmítá dosud v lidech.
(b. Kam vkročí; sb. Křídla)
Všecko imaginární, co si kdy vytvořilo lidstvo - Bůh, legendy, krása, poesie, rozkoš a láska - je silnější než prosté přírodní výplody.
(Posedlost)
Jez a pij střídmě a mysli na konec.
(b. Zápalky; sb. Básně na pohlednice)
Všecko, co má v životě nad člověkem moc, muselo býti napřed předznamenáno v dětství.
(Z mého života)
Umělecké dílo má podobnou vlastnost jako žena. Zbavuje nás rozumu, uchvátí, milujem a zbožňujeme nejen takové dílo, nýbrž i jeho původce.
(Z mého života)
Láska je rána. Vytáhněme trn a rozkvete jak růže nakonec.
(b. Perspektivy II.; sb. Blíženci)
Náš život je nervosní telefon, jenž zvoní příliš často za minutu.
(b. Spleen; sv. Blíženci)
Vždyť žít je div.
(b. Sonet 37. o krisi před zlepšením choroby; sb. 100 sonetů Zachránkyni...)
Jsme kouskem štěrku v rukou štěrkaře.
(b. Plán; sb. Veliký orloj)
Všichni jsme otroky svého zaměstnání.
(b. Ozvěna ulice; sb. Básně na pohlednice)
Odpouštím lidem totéž, co odpouštím sám sobě.
(b. Na houpací židli; sb. Veliký orloj)
Všimli jste si už krajky na prsou vašich milenek? To je celý smysl poesie.
(b. Srdce hracích hodin 3; sb. Pantomima)
Dovést žít a dovést umřít je stejně těžké. Záleží na tom, pro co jsme se rozhodli.
(Karneval)
Čas letí, člověk odejde či přijde.
(Z domoviny)
Je strašné vžívat se do utrpení lidí.
(Z domoviny)
Po smrti bude těžko odvolati či vysvětlovat cokoliv.
(Z domoviny)
Básníci mají na svět velký vliv.
(Z domoviny)
Žíti bez vlasti je žíti hůř než pes.
(Z domoviny)
Mám rád nade všecko pravé lidské štěstí, které musí dopřát člověk stejně všem.
(Z domoviny)
Poesie není přece pro ilusi.
(Z domoviny)
Člověk projde mnohou míli, mnohou verstu, nežli dojde k cíli nebo ke zkáze.
(Z domoviny)
Anděl mnoho nedokáže, když jsme se ďáblu upsali.
(b. Když smýkla tebou hrubá paže; sb. Balady Manoně)
Svět chválí, aby mohl hanit.
(b. Ty víš jak málo platí chvála; sb. Balady Manoně)
Smrt je z těch výjimek, z těch úkazů, které nám nikdy nezevšední, poněvadž neexistuje.
(Dolce far niente)
Láska je jako básník, který nám každou chvilku uchystá překvapení a jenž učiní pravý opak toho, co jsme od něho čekali.
(Dolce far niente)
Žádný muž nesvede ženu, když se nedá.
(Pan Fagot a flétna; sb. Menší růžová zahrada)
Literární a umělecká činnost je vždy tak trochu hazardní hrou, v níž se jedná o bytí a nebytí tvůrce, o bytí a nebytí uměleckého díla.
(Z mého života)
Každý člověk, který nás opustí, zanechá po sobě prázdno, které nezahladí nic než čas.
(Z mého života)
Bez lásky je celý život jenom holou pouští.
(Tři mušketýři)
Hudba je přece jen nejdelikátnější řečí: ani ta nejvěrnější, ani ta nejnevinnější se při ní nezardívá.
(Milenci z kiosku)
Ženy obdivují zloděje jen proto, že rády omdlévají.
(Milenci z kiosku)
Každá milenka je špičková tanečnice.
(Milenci z kiosku)
Kdyby nebylo žen, nebylo by tisíc pošetilostí na světě.
(Milenci z kiosku)
Není nic smutnějšího, než loučit se se smrtelnými lidmi, je-li člověk sám předurčen smrti.
(Ulice Gît-le-Coeur)
Člověk musí být za každou cenu šťasten.
(z dopisu J. Svobodovi z 15. 8. 1924)
Jak prapodivná věc je cit! Přijde-li, člověk se ho lekne.
(b. Stance o chudém muži, jenž vyhrál v loterii; sb. 70 básní z podsvětí...)
Což není láska sladká hříčka? Je dobré se jí oddati.
(b. Stance o chudém muži, jenž vyhrál v loterii; sb. 70 básní z podsvětí...)
Milovat se musí žhavě.
(b. Balada 40. o bídě každého znovuzrození; sb. 52 hořkých balad...)
Samotářství je z nouze ctnost.
(b. Balada 37. o samotářství; sb. 52 hořkých balad...)
Můj život je jak moje rýmy. Za mnoho vděčím náhodě.
(b. Balada 35. o papírové lodičce; sb. 52 hořkých balad...)
Věřte, i páteř se mi vzpřímí, snad budu ctěn v svém národě.
(b. Balada 35. o papírové lodičce; sb. 52 hořkých balad...)
Mám optimismus dítěte.
(b. Balada 25. proti smutku a beznaději; sb. 52 hořkých balad...)
Jsem připraven stejně na život jako na smrt.
(b. Na houpací židli; sb. Veliký orloj)
Člověk nakonec vždycky vše ztrácí svou vinou.
(Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou)
Mám odpor k hmotným starostem, k tělesné námaze a k fyzickému utrpení. Dovedl bych pro ně spáchat sebevraždu.
(b. Podobizna; z pozůstalosti)
Odpouštím lidem právě tak snadno, jak odpouštím sám sobě.
(b. Podobizna; z pozůstalosti)
Má obraznost si žádá stále nových žen.
(b. Podobizna; z pozůstalosti)
Nemiluji práci stejně jako nemiluji lenost.
(b. Podobizna; z pozůstalosti)
Člověk chce být šťasten - a býti šťasten je osud a velké umění.
(ze "svatební" básně pro J. Jandu)
Člověk bude míti radost z života, jeho zákonodárkyní bude láska.
(nezjištěno)
Láska - veliké umění, kterému je nutno se učit po celý život.
(b. Muž, který skládá z předmětů svou podobiznu; sb. Absolutní hrobař)
Každé dítě je mesiášem.
(b. Korouhev; sb. Most)
Žena má v očích evangelium krásy.
(b. Korouhev; sb. Most)
Nikdo by nevěřil, jak hovořit oči mohou.
(b. Přístav; sb. Most)
Ňadra jsou sličný a dobyvatelský hrad, mají své hrdiny, vojevůdce, mají své svůdce a slabiny.
(b. Letnice; sb. Most)
I kdybych celý den veselý byl, to radost ještě není.
(b. Závěr; sb. Most)
Spravujeme-li si v zrcadle kravatu, je to spíše povinnost líbiti se jiným.
(b. Ozvěna ulice; sb. Básně na pohlednice)
Lásku si nikdy nepředstavuji pohlavně vyčerpanou.
(J. Štyrský: Texty)
Miluji slzy milujících.
(J. Štyrský: Texty)
Láska je velmi krutý cit.
(Jan ve smutku)

TOPlist