Lékařská zpráva o úmrtí Vítězslava Nezvala
Národní umělec Vítězslav Nezval trpěl delší dobu hypertensní chorobou a trvalou poruchou srdeční činnosti. Patologicko-anatomickým vyšetřováním byla zjištěna povšechně aterosklerosa, postihující zejména věnčité tepny srdce, výrazné zbytnění a rozšíření srdce s jizvami v srdečním svalu po přestálých infarktech. Dále byl nalezen akutní ložiskový zánět dolního laloku pravé plíce. Smrt nastala náhlým selháním ochablého srdce. (Rudé právo, 10. 4. 1958, s. 1)
- Popis průběhu pohřbu Vítězslava Nezvala
- Smuteční projevy
- Fotografie z pohřbu (Fotobanka ČTK) a fotografie Nezvalovy posmrtné masky a otisku pravé ruky (Národní muzeum)
- VIDEO: O Nezvalově pohřbu (ČT: Zrychlený čas; prem. 11. 11. 2008)
Průběh státního pohřbu českého básníka a národního umělce Vítězslava Nezvala
Čtvrtek, 10. dubna 1958
Počasí ráno: drobné sněžení; na ulicích sněhový poprašek, který ale během dne roztává.
Dům umělců (Rudolfinum)
Smutečně vyzdobená síň Rudolfina
Od 9 do 13 hodin jsou ve smutečně vyzdobené koncertní síni Rudolfina vystaveny tělesné pozůstatky básníka Vítězslava Nezvala. Na katafalku, který je umístěn na pódiu síně, leží do státní vlajky zahalená rakev. Za katafalkem černý (asi pětimetrový) pylon se zlatými iniciálami básníka („VN“), před katafalkem poduška s vysokými státními vyznamenáními, kterých se Nezvalovi dostalo. Kolem katafalku jsou položeny desítky smutečních věnců: od nejvyšších státních představitelů (prezidenta republiky, členů ÚV KSČ, členů vlády), od rodiny, přátel, od uměleckých a masových organizací aj. U rakve se každých deset minut střídá čestná stráž: spisovatelé, skladatelé, malíři, básníkovi nejbližší přátelé, svazáci, pionýři, příslušníci Lidových milicí, vojáci. Sálem znějí varhanní improvizace. Kolem rakve procházejí stovky lidí, kteří se přišli rozloučit s básníkem. Před 15. hodinou přicházejí do Rudolfina pozůstalí a smuteční hosté.
Průběh smutečního obřadu v Rudolfinu (Dům umělců)
Smuteční oznámení o úmrtí Vítězslava Nezvala
V 15 hodin je zahájen smuteční obřad; začíná úryvkem ze Sukova „Radúze a Mahuleny“ v podání Symfonického orchestru Čs. rozhlasu. Marie Burešová a Vladimír Šmeral (první představitelé Nezvalovy Manon a rytíře des Grieux) recitují verše z Nezvalovy básnické skladby „Z domoviny“. Ondříčkovo kvarteto hraje Smetanovo „Z mého života“.
Smuteční projevy pronášejí náměstek předsedy vlády Václav Kopecký (jménem ÚV KSČ a vlády) a básník Jiří Taufer (jménem Svazu čs. spisovatelů, jménem výtvarníků, básníkových přátel a čtenářů). Eduard Kohout recituje verše závěrečného monologu z básníkova dramatu „Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou“.
Obřad je zakončen československou státní hymnou.
Poslední čestnou stráž u zesnulého stojí, rakev z Domu umělců vynášejí a podél pohřebního vozu až k budově Mánesu Nezvala doprovázejí básníci a spisovatelé Jan Alda, Kamil Bednář, František Branislav, Lumír Čivrný, Adolf Hoffmeister, František Hrubín, Svatopluk Kadlec, Josef Věromír Pleva, Jiří Taufer, Vilém Závada.
Básníkova poslední cesta Prahou
Počasí odpoledne: slunečno.
O 16. hodině je rakev vynášena ze smuteční síně. Před rakví kráčejí příslušníci čsl. armády, kteří nesou smuteční věnce, za nimi Ladislav Štoll s poduškou s básníkovými vyznamenáními. Rakev s básníkem je před Domem umělců na nám. Krasnoarmějců (dnešní nám. Jana Palacha) vložena do pohřebního vozu; smuteční průvod se řadí a za zvuků „Pochodu padlých revolucionářů“ se za rozžehnutých pouličních lamp vydává Křížovnickou ulicí a Smetanovým nábřežím k Národnímu divadlu a odtud dále pokračuje Gottwaldovým (dnes Masarykovým) nábřežím k budově Mánesu. Rakev je vezena pohřebním vozem (Škoda 1201 STW), před ním jdou příslušníci čsl. armády se smutečními věnci, podél vozu kráčejí čeští básníci a spisovatelé (účastníci poslední čestné stráže), za vozem pak pozůstalí a ostatní smuteční hosté. Smutečnímu průvodu přihlížejí stovky lidí.
Před budovou Mánesu se průvod zastavuje; básník a Nezvalův přítel František Branislav se jménem čsl. básníků loučí se zesnulým. Pozounéři hrají Foerstrův „Hold Praze“. Pohřební vůz pomalu odjíždí od smutečního zástupu a míří na Vyšehrad.
Poslední rozloučení s básníkem na Vyšehradě
Vyšehradský hřbitov (Slavín). Poslední rozloučení s básníkem Vítězslavem Nezvalem.
Na kamennou menzu (oltářní stůl) na schodech před ústředním pomníkem se jmény významných umělců je položena rakev s ostatky básníka. Po stranách schodů vedoucích k menze (katafalku) jsou vyskládány smuteční věnce. Pod katafalkem se se zesnulým loučí spisovatel Vilém Závada a skladatel Václav Dobiáš. Josef Chvalina recituje Nezvalovu báseň „Sbohem a šáteček“ s pozměněným posledním veršem čtvrté strofy: tvým osudem je let, mým osudem byl zpěv. Rakev s tělem básníka je za zvuků „Internacionály“ přenášena z katafalku ke hrobu, po doznění „Internacionály“ je spuštěna do země. Podruhé a naposledy zní českému básníkovi státní hymna.
Je kolem půl sedmé večer, 10. dubna 1958.
Hrob (nesoucí označení 5D–48) s pomníkem podle návrhu Josefa Frágnera a na něm umístěnou básníkovou portrétní hlavou od ak. sochaře Otakara Švece se stal posledním místem odpočinku národního umělce – českého básníka Vítězslava Nezvala.
Mapa Vyšehradského hřbitova s orientačním vyznačením umístění hrobu V. Nezvala
Umístění hrobu V. Nezvala na Vyšehradském hřbitově
Z uvedených pramenů sestavil Alsen Hanson.
Použité prameny:
Lidová demokracie, 9. 4. 1958
Literární noviny, 15/1958
Kultura, 15/1958
Kultúrny život, 12. 4. 1958
Obrana lidu, 9. 4. 1958
Práce, 11. 4. 1958
Rudé právo, 10. a 11. 4. 1958
Zemědělské noviny, 9. a 11. 4. 1958
Správa pražských hřbitovů, digitální mapa Vyšehradského hřbitova (http://www.hrbitovy.cz)
SVOBODA, Jiří. Přítel Vítězslav Nezval. Praha: Čs. spisovatel, 1966, s. 314-319.