Před 80 lety – v úterý 7. května 1940 ve 20 hodin večer – měla v divadle D 40 Emila Františka Buriana premiéru Nezvalova hra Manon Lescaut, básníkovo nejslavnější, nejúspěšnější a nejhranější drama a knižně vůbec nejvydávanější dílo. Poslechněte si na konci článku, jak Manon a des Grieux mluvili na jevišti divadla D 40 před 80 lety.
Manon Lescaut se stala událostí divadelní sezony, její úspěch byl mimořádný: Burianovo divadlo ji do konce června uvedlo ještě jednapadesátkrát, v prosinci dosáhl počet repríz už stovky a derniéra musela být pro stále velký divácký ohlas odložena hned dvakrát až na 19. ledna 1941, a to jen proto, aby uvolnila místo na repertoáru jiné Nezvalově hře – ne už tak úspěšné Loretce.
Zásadní podíl na divadelním úspěchu Manon Lescaut v divadle D 40 mělo herecké obsazení hlavních rolí: jak pro tehdy 33letou Marii Burešovou, tak pro 37letého Vladimíra Šmerala se Manon a rytíř des Grieux staly jejich nejslavnějšími divadelními rolemi, na které oba herci i pamětníci vzpomínali ještě u příležitosti 20. výročí premiéry v roce 1960.
Marie Burešová (Manon) a Vladimír Šmeral (des Grieux)
Zatímco divadelní kritiky výkon Vladimíra Šmerala v roli rytíře des Grieux hodnotily ne vždy kladně, Marii Burešovou vynášely doslova do nebe především pro její pojetí Manon a hlasový projev. V recenzích se psalo: „Nezvalovy verše nebyly na scéně jen dobře recitovány, ale vskutku i tělem učiněny.“ (Miroslav Rutte, Národní listy); „[Šmeralův] výkon trpěl pohybovou nezkázněností a zřejmou nervozitou, jež se obrážela i v nepečlivé výslovnosti. (…) [Manon] loučí se s láskou a životem s tak vroucím citem, že nepřestane v uších znít kadence jejího ztichlého hlasu – (Už jsem se rozloučila s láskou / a ona se mi vrací / jak tažní ptáci / nad strništěm s husopaskou) – to je očišťující modlitba hříšné světice, jíž se dostává odpuštění“ (Josef Träger, České slovo); „[U M. Burešové] bylo vše očekávání překonáno nejen úžasnou maskou, ale i živoucí hrou a jedinečnou mluvou.“ (Edmond Konrád, Lidové noviny); „(…) herci krásně mluví, že je nejen radost poslouchati, ale také možno vnímati obsah vpravdě hudební básně. Někdy se poslouchají scény jako klasické arie a dueta, tak jsou hudebně napsané a recitované (…). V. Šmeral je herec, kterého je požitek poslouchati a sledovati, jeho slovo má básnickou zvonivost a životní hloubku.“ (Karel Koval, Venkov); „Událostí večera je Manon M. Burešové od mazlivé koketerie vstupu přes proměnlivou škálu odstínů a polotónů až k zásvětné tragice konce: jak se jí Nezvalovy verše proměňují v mámivou hudbu; jak dráždivě v ní splývá vroucí něha bytosti téměř polodětské s úskočnou proradností kurtizány, o níž jako by v sobě nevěděla; jak teskně křehne v stínu smrti – to je nevšední výkon.“ (A. M. Píša, Národní práce).
Inzerce v Burianově Programu D 41 (1940)
Zdá se pochopitelné, že vyvstala také potřeba zaznamenat a uchovat přednes Marie Burešové a Vladimíra Šmerala v rolích Manon a rytíře des Grieux. V prosinci 1940 vydala společnost Ultraphon gramofonovou desku s nahrávkou dvou scén z Nezvalovy Manon Lescaut: milostná scéna Manon a rytíře des Grieux (závěr 7. a část 9. scény z 1. obrazu) a smrt Manon (části 3. a 4. scény 7. obrazu). „Milovníkům Nezvalova verše a ještě lépe krásné české jevištní mluvy,“ psal o desce dobový tisk, „přijde velmi vhod deska Ultraphon F 12439, jež přináší milostnou scénu a umírání ze skvělého básnického přepisu slavné Manon Lescaut. (…) I zde v mistrovském podání M. Burešové a Vl. Šmerala, kteří bezvadně recitují a pod patronací ředitele E. F. Buriana, jež chrání čistotu jazyka, je to deska velmi hodnotná, jež reprodukována v intimním prostředí vzdělané domácnosti připomene nejkrásnější zážitek divadelní.“ (Národní listy); „Málokdo ví, že první představitelka rozkošné Nezvalovy Manon byla již v 17 letech provdána. Snad proto právě říká ty Nezvalovy verše tak krásně. (…) Nejkrásnější milenecká scéna a pak závěr – smrt Manon – byla zachycena i na gramofonových deskách Ultraphon. – Nádherný dárek pro každého, kdo si chce oživiti divadlo ještě doma.“ (Expres)
Poslechněte si, jak Manon a des Grieux mluvili na jevišti divadla D 40 před 80 lety.
Napsat komentář