Báseň Bohumila Macha o Nezvalovi.
V kraji Vítězslava Nezvala
/Bohumil Mach/
Vytryskl gejzír
a v jeho kapkách duhových
zajiskřil smích.
Hlas básníkův však ztich.
Ten gejzír, to byl
životodárný pramen poezie.
Byl? Pročpak byl?
On dál v té poezii žije.
A bude věčně žít
jak řeka
prameny napájená
a valící se do daleka.
Do daleka,
do dalekého moře…
Čím je jí básníkovo hoře
a co ji v moři čeká?
Vytryskl gejzír,
stále tryská,
od díla odletěla tříska
a září jak čistý zefír.
Dílo je uzavřeno,
třísky a odštěpky patří k němu.
Vše má své místo, jméno
a také cenu.
Vytryskl gejzír
a v jeho kapkách duhových
žije a bude žít poezie,
třeba už básník ztich!
MACH, Bohumil. V kraji Vítězslava Nezvala. In: Kolektiv autorů. Místa mladosti Vítězslava Nezvala. Moravský Krumlov: Okresní národní výbor, 1959, [s. 5].
Napsat komentář