Jan Klepetář: Moji přátelé

Báseň Jana Klepetáře se zmínkou o Nezvalovi. Doplněno poznámkou Konstantina Biebla k této básni.

Moji přátelé
/Jan Klepetář/

Málo mám přátel.
Vím.
Však nikterak se proto nezlobím.
Především tebe
mám,
má kvetoucí růže, mé slunečné nebe,
pochodni jasná za kterou všude a vždycky jdu,
jež jsi mi nejvíce
a nejvíce dáváš
neboť mi přinášíš srdce hořící
a duši tvořící.
A první slovo, Karlo, a slovo poslední,
jež řeknu za jednoho z příštích polední
bude znít:
Láska!
a bude spojeno s jménem tvým
mostem železným.
A tobě, příteli Bieble, jenž v moravském „Hostu“
pozdrav mi píšeš do mého postu
děkuji za to.
Pak Konráda, Píšu, Nezvala
a kolegu Vodseďálka
k svým přátelům počítám, ač do Loun je dost hezká dálka.
Pak tebe, Vašku,
to je přec přirozené
že vždycky musíš být tam, kam stroj můj se žene.
A ještě maličko, maličko přátel
a dost.
Vypočet‘ jsem vám to pro radost.
Tak málo mám přátel,
však tihle jsou věrní
a docela jsem s nimi spokojen.
Více jich nehledám,
o víc se neprosím,
alespoň mám být na koho hrdý.
A život, jenž bodal, jenž byl i tvrdý
s přáteli mými mne nebolí.
Málo mám přátel
a hrdý jsem na to.
Neb přátelství pravé je jako zlato.
Při tobě stojí, při tobě bojuje
vždy, ať se děje cokoli.

Přátelé moji, ruku si dejme,
na krásu života
na boj a vítězství
si přísahejme!

(sb. Bílý okamžik, 1922)

KLEPETÁŘ, Jan. Bílý okamžik. Praha: Petr a Tvrdý, 1922, s. 34-36. Edice Atom; sv. 5.

Konstantin Biebl v dopise Jiřímu Wolkrovi z 6. března 1922:
Klepetář už knihu vydal. Má tam mezi jiným: pozdravuji přítele Nezvala (!), Píšu (!) a děkuji K. Bieblovi za pozdrav v moravském Hostu, který mne zastihl v mém postu!
Jak se to pan Klepetář postí, věru bych rád věděl. Jsem ale zvědav, jak bude koukat přítel Píša a Nezval, kteří snad Klepetáře jednou v životě spatřili a jeho přáteli slouti budou.

BIEBL, Konstantin, WOLKER, Jiří. Listy dvou básníků. Praha: Čs. spisovatel, 1953, s. 32.