Báseň Louise Aragona reagující na úmrtí Vítězslava Nezvala (6. dubna 1958).
Smuteční zpěv za Vítězslava Nezvala
/Louis Aragon/
Na pustých Hradčanech je luna bez soupeře
A sochy mostu v bílý smutek mění
Z rozhlasu zaznělo jako když bouchnou dveře
vykřiklo Nezval není
Tak Praha ztratila dnes básníka a duši
Kdybych tam dolétl našel bych Prahu jinou
Má srdce rozbité jak číši rozbíti se sluší
když dopili jsme víno
Lorca a Majakovskij Desnos Apollinaire
Jich stíny voní za jitra a v noci pálí
Však nebe jako ohňostrůjce jako minér
dál jejich hvězdy v čase valí
Co proti velezpěvu zkáza zmůže
zabíti pěvce zpěv však nezabije
Jen tělo časné klesne do země jak růže
však nikdy poezie
Století naše přešlo půlnoc svého času
Však jeho básník nemusí být dovršen
Vždyť všichni hořeli zapalujíce krásu
a věřili že je to sen
Dnes v Paříži se rozhostilo sněžné ticho
Sedm let je to v listopadu za svítání
Co Éluard nás opustil svou chůzí tichou
a Nezval umřel v noci jarní
To prý měl krásnou smrt se u nás říká
To prý je všechno jak se patří jak má být
Ne v našem století se nenaříká
přejme mu mír a klid
Divoké dítě zemřel v čase sedmikrásek
Darmo mu velkonoční zvony budou zníti
Zorničky zhasly ruka znavila se
a verš se naposledy vznítil
V tom světě obtěžkaném hrůzou nové palby
Obrátil navždy oči do hlubiny nebe
Tvář zahleděnou za gotické malby
ach slunce ještě zebe
Teď vešel na nebesa dětských malovánek
Zpívaje matku svou a míru věrný v slově
Hle zítřek ukázal jak dědictví nám dané
jak prsten v ruce milencově
Nezvale tvoje jméno říká si můj hlas
Počkej jdu za tebou už studí jíní
Byl krásný den teď večerní je čas
a zpívat budou jiní.
Přeložil Sergej Machonin
ARAGON, Louis. Smuteční zpěv za Vítězslava Nezvala. Literární noviny. 1958, č. 15 (12. 4. 1958), s. 1.
Napsat komentář