Vlastimil Maršíček: Vítězslavu Nezvalovi na rozloučenou

Báseň Vlastimila Maršíčka reagující na úmrtí Vítězslava Nezvala (6. dubna 1958).

Vítězslavu Nezvalovi na rozloučenou
/Vlastimil Maršíček/

Měly snad hvězdy špatnou konstelaci?
Jen básník vyčte jejich znamení!
Skryli je křídlem vyplašení ptáci,
když pod nimi se podťatý kmen skácí
a oni vzlétnou, smyslů zbavení?

Kam vytratil se gejzír smaragdový?
Jen básník ví, proč šlehá do výše!
Vpilo ho černé mračno nad hřbitovy
či svými drápy vyrvaly jej sovy –
či proměnil se ve stín cypřiše?

Řekni nám, řekni, smrtko rozhněvaná,
proč sýkorky dnes ztichly na stráni?
A proč zas kráká nenasytná vrána?
A proč ten pláč? A proč tak smutně hrana
k poslední cestě dneska vyzvání?

7. 4. 1958


MARŠÍČEK, Vlastimil. Vítězslavu Nezvalovi na rozloučenou. Literární noviny. 1958, č. 15 (12. 4. 1958), s. 12.

V rubrikách Nezval jinak, Nezval v básních. Tagged with , .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


TOPlist