Nezvalova báseň „Až“ ve zhudebnění Jeana Ferrata

Francouzský písničkář a básník Jean Ferrat (1930-2010) zhudebnil na desítky básní, především básně Louise Aragona. V roce 1975 vydal album La femme est l’avenir de l’homme, na které zařadil pod názvem Mon chant est un ruisseau i své zhudebnění Nezvalovy básně ze sbírky Křídla (1952) v překladu Henri Gougauda. Poslechněte si je. (Francouzský překlad a český text básně naleznete níže.)

Zpívá Jean Ferrat

Zpívá Gérard Vermont

Zpívá Jean Medelgi

 Zpívá Rolland Folio

Mon chant est un ruisseau
/Vítězslav Nezval/

Quand le monde sera une étable comblée
Quand les guerres seront finies
Alors buvez mon chant comme du thé au lait
Dans des tasses myosotis

Vous affamés d’hier ombres maigres et dures
Mon chant est un ruisseau mon chant est une mûre

Quand le chœur des humains fera sonner le monde
Comme un atelier de potier
Alors mangez mon chant dans une assiette ronde
Ornée d’un motif d’oignon bleu

Vous affamés d’hier ombres maigres et dures
Mon chant est un ruisseau mon chant est une mûre

Dans ce monde incertain comme barque qui penche
Mordez dans mon chant travailleurs
Comme dans le pain blanc du matin à dents franches
Le pain blanc à la fraîche odeur

Vous affamés d’hier ombres maigres et dures
Mon chant est un ruisseau mon chant est une mûre

O ma patrie de monts et de rivières vertes
Moi qui t’invoque à chaque instant
Je suis comme le coq dressant au ciel sa crête
Je chante et chante tout le temps

Vous affamés d’hier ombres maigres et dures
Mon chant est un ruisseau mon chant est une mûre

(Přel. Henri Gougaud)



/Vítězslav Nezval/

Až bude svět jak žírná stáj,
až nebude proč vésti válku,
pijte mé básně jako čaj,
čaj s mlékem z pomněnkových šálků.

Až svět jak dílna hrnčíře
se rozhlaholí mužským sborem,
jezte mé básně s talíře
s modravým cibulovým vzorem.

Ač svět se dosud potácí
jak loďka, když ji rozkolébá,
zakusujte je při práci
jak vonný čerstvý krajíc chleba.

Vy, do včerejška hladoví
a vychrtlejší nežli stíny,
jezte je jako cukroví,
jezte je jako ostružiny.

Má vlasti, plná hor a řek,
já, jenž tě každým slovem vzývám,
jak kohout zvedám hřebínek
a znovu, zas, zas znova zpívám!

V rubrikách Zhudebněné básně. Tagged with .

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


TOPlist