Podle čeho Nezval nejčastěji dával svým knihám názvy?

Přemýšleli jste někdy, podle čeho Vítězslav Nezval nejčastěji dával svým knihám názvy?

V románu Jak vejce vejci (1933) Nezval napsal, že název románu je „věcí poslední věty“. Toto pravidlo se snažil aplikovat nejen na své prozaické práce, ale i básnická díla, pro něž volil název podle posledního verše či jeho části, a v jisté obměně toto pravidlo uplatňoval i na básnické sbírky, které často pojmenovával podle poslední básně.

Podle čeho Vítězslav Nezval nejčastěji pojmenovával svá díla?

• podle poslední básně ve sbírce (Hra v kostky, Zpáteční lístek, Sbohem a šáteček, Praha s prsty deště)
  • nebo podle jakékoliv jiné básně ve sbírce obsažené (Most, Menší růžová zahrada, Žena v množném čísle, Absolutní hrobař, Matka Naděje, Veliký orloj, Křídla, Chrpy a města)
• podle posledních slov nebo posledního verše (prózy Jak vejce vejci, Dolce far niente, Ulice Gît-le-coeur, Valérie a týden divů, divadelní hra Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, báseň Zpěv míru, sbírka 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida)
• podle hlavního hrdiny nebo hrdinky (Podivuhodný kouzelník, Akrobat, Edison, Pan Marat, Manon Lescaut, Loretka, Stalin)

Název prózy	Poslední věta
Dolce far niente (1931)	Bylo to jedno mé „Dolce far niente“.
Jak vejce vejci (1933)	Mé nebe a nebe Konstantiny se podobá jak vejce vejci.
Valérie a týden divů (1935)	A tímto zahřměním se skončil pro Valérii týden divů.
Ulice Gît-le-coeur (1936)	Posílal jsem těmto očím pozdrav z kupé, které se nyní podobalo ulici „Gît-le-coeur“.