František Branislav: Na rozloučenou

Báseň Františka Branislava reagující na úmrtí Vítězslava Nezvala (6. dubna 1958).

Na rozloučenou
/František Branislav/

Kruh se již uzavírá,
dát sbohem je už čas,
pod prsty zmlkla lyra.
Kdo teď z nás, kdo teď z nás?

S Tebou jsem u Vltavy
chodíval před lety,
když na jaře proud dravý
zval mladost do věty.

My vírou žili mládí,
kopřiv se nebáli.
Každý svůj nástroj ladí
pro radost, pro žaly.

Proč přišel bílý leden?
Hrob Wolkrův požal mráz.
Již v kruhu chyběl jeden,
kdo druhý bude z nás?

Jeden bral oheň z blesků,
hnán cestou pod hromy.
A druhý lidem v stesku
zpívával pod stromy.

Po letech bolest jiná –
a pohřbívání zas:
hrob Biebla Konstantina.
Kdo třetí bude z nás?

Náš svět jsme žili rádi,
pro jara, lásku, hněv.
Z nás každý jinak ladí
svůj nástroj a svůj zpěv.

Nezvale, sbohem, díky!
Jde nové jaro za březnem,
vím: mezi bojovníky
Tebe že znovu naleznem.


BRANISLAV, František. Na rozloučenou. Literární noviny. 1958, č. 15 (12. 4. 1958), s. 5.

V rubrikách Nezval jinak, Nezval v básních. Tagged with , .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


TOPlist