Báseň Františka Dryje nejen o Nezvalovi.
V den potopy
/František Dryje/
Po představení
Unavený Majakovskij
Pověsil svou unavenou vestu na strom
Usedl do křesla…
A vlhký kouř si hodil přes hlavu
Básník… už dávno neměl žádné čelo
Kdo ví kam ulétlo během té velké rány
V době kdy čekal na unavený hrob
Jak prosté – neměl ani hlavu
Ta přece zmizela ve smetí paprsků
(Úřední zjištění zda jistý básník Majakovskij
Měl k dispozici tělo
Zůstává ukryto v záhybech krvavého prostěradla)
Tak jako cigareta balená z květů loňských růží
V odlesku tučných let
Zahlédneš Vítězslava kardinála Nezvala
A jeho těsto teče proti proudu:
A oči – stíny v řece pampelišky
Tvé stíny… oči po felaci
Mé stíny… oči zlité kávou
Mezitím Majakovskij pozoruje
Vztyčené nohy baletek
Dává nám znamení nad zádumčivým nebem
Prasklina také rozevírá mramorový jícen
Vzrušený Nezval namol střízlivý
A Toyen Toyen… jen tak
Tak mezi řečí táhne volskou krví
Močálem prolézá poslední kousek žvance
Je to jen volavka budoucí policie
Napětí ramínek už chodí do rodiny
V jeskyni v černých kruzích
V kruzích pod očima
Osychá biftek z básníkovy plíce
A jeho oči – vítr za nehty
(Ten večer skončil jako sekční šéf
Barbarský zvyk: opíjet nohy stolu
Bastila padla – sežeň zedníka!)
Utíkej proti soudu dějin usni
Konečně usni nepříteli sumců
Oddej se vegetaci
Ty
Malý rolníku na silnici z listí
Na příští zastávce nás čeká potopa
Kdo přijde po ní užije si dne
Ale my ne my ještě ulamujem‘ noc
Noc z kůry která padá z kapsy u kalhot
Jak špatně zabalený
Kousek mozku
Kdopak jej bude škrabat ze zdi řekni
Až hlava vylétne si ústy do noci
Do tmy do světla na dně červené
(Na zádech leží celá vesnice
Přišel se podívat i starý petrklíč
Který si ještě pamatuje cara
Prý tenkrát bylo málo pletiva)
Potopa přece nikam nevede
To jenom noční ptáci vystupují ze zdí
Krčí se v očích nevětraných slepců
Nikdo nás nemá rád
A slovo ruka trhá slovo noha
Vzápětí básník zralý kardinál
Přikládá oheň do kamen
A prší
Jak zamlada když prokusuješ ret
Ano teď vidím jasně
Černá punčocha na holé stěně bílých zubů
Vzňala se naráz plným plamenem
Polibek motýla
Zahání únavu
Med noci pomalounku sládne
Blíží se představení
A Majakovskij roztržitě obléká prázdnou vestu
(sb. Mrdat, 1998)
DRYJE, František. Mrdat. Praha: Torst, 1998, s. 9-12. Edice poezie; sv. 32.
Napsat komentář