Báseň Karla Bouška o Nezvalovi.
U hrobu Vítězslava Nezvala
/Karel Boušek/
Již dávno je mrtev Nezval
a za sklem vyhaslé oko zírá
v tu stranu kam se ztratil stín
Bez hlesu luna
nám postel ustýlá a želí
že není básníka pro tolik hvězd
Povstanu v jeho noc
a zapálím všechny ohně
mladosti své k poctě Kouzelníka
Neboť slova neodcházejí
a verše jako potulní kameloti
vyvolávají stále nové senzace
To proto abychom mohli žít
a trhat růže a přicházeti k nim
jako krysaři v hodinách milování
Nahlédl jsem přes hloubku studní
až k žhavému jádru vyšehradské země
V jejím středu odpočívá dosud tlukoucí básníkovo srdce
BOUŠEK, Karel. U hrobu Vítězslava Nezvala. Literární měsíčník. 1980, roč. 9, č. 4, s. 17.
Napsat komentář