Když se francouzský spisovatel Louis Aragon (1897-1982) dověděl o smrti Vítězslava Nezvala (6. dubna 1958), napsal o svém zemřelém českém příteli báseň Ainsi Prague, kterou už 10. dubna otiskl deník L’Humanité. O dva dny později byla báseň otištěna v českém překladu Sergeje Machonina a pod názvem Smuteční zpěv za Vítězslava Nezvala na úvodní straně smutečního čísla Literárních novin (Literární noviny 15/1958), v tentýž den ji uveřejnil ve slovenském překladu Vladimíra Reisela (Žalospev za Vítězslava Nezvala) na první straně i list Kultúrny život (Kultúrny život 16/1958).
Aragonova báseň o Nezvalovi byla zhudebněna Hélène Martinovou v šansonovém žánru (stejně jako jeho další básně) a tvoří samozřejmou součást antologií zhudebněných Aragonových básní. Poslechněte si ji ve francouzském originále. (Francouzský text i ten český naleznete níže.)
Louis Aragon: Ainsi Prague (Smuteční zpěv za Vítězslava Nezvala)
Zpívá Francesca Solleville
Zpívá Maya
Smutečný zpěv za Vítězslava Nezvala
/Louis Aragon/
Na pustých Hradčanech je luna bez soupeře
A sochy mostu v bílý smutek mění
Z rozhlasu zaznělo jako když bouchnou dveře
vykřiklo Nezval není
Tak Praha ztratila dnes básníka a duši
Kdybych tam dolétl našel bych Prahu jinou
Má srdce rozbité jak číši rozbíti se sluší
když dopili jsme víno
Lorca a Majakovskij Desnos Apollinaire
Jich stíny voní za jitra a v noci pálí
Však nebe jako ohňostrůjce jako minér
dál jejich hvězdy v čase valí
Co proti velezpěvu zkáza zmůže
zabíti pěvce zpěv však nezabije
Jen tělo časné klesne do země jak růže
však nikdy poezie
Století naše přešlo půlnoc svého času
Však jeho básník nemusí být dovršen
Vždyť všichni hořeli zapalujíce krásu
a věřili že je to sen
Dnes v Paříži se rozhostilo sněžné ticho
Sedm let je to v listopadu za svítání
Co Éluard nás opustil svou chůzí tichou
a Nezval umřel v noci jarní
To prý měl krásnou smrt se u nás říká
To prý je všechno jak se patří jak má být
Ne v našem století se nenaříká
přejme mu mír a klid
Divoké dítě zemřel v čase sedmikrásek
Darmo mu velkonoční zvony budou zníti
Zorničky zhasly ruka znavila se
a verš se naposledy vznítil
V tom světě obtěžkaném hrůzou nové palby
Obrátil navždy oči do hlubiny nebe
Tvář zahleděnou za gotické malby
ach slunce ještě zebe
Teď vešel na nebesa dětských malovánek
Zpívaje matku svou a míru věrný v slově
Hle zítřek ukázal jak dědictví nám dané
jak prsten v ruce milencově
Nezvale tvoje jméno říká si můj hlas
Počkej jdu za tebou už studí jíní
Byl krásný den teď večerní je čas
a zpívat budou jiní
(Přel. Sergej Machonin)
Ainsi Prague
/Louis Aragon/
Ainsi Prague a perdu son âme et son poète
Lorsque j’irais tantôt je ne l’y verrais pas
Et son cur s’est brisé comme un verre qu’on jette
A la fin du repas.
Lorca, Maiakovski, Desnos, Apollinaire,
Leurs ombres longuement parfument nos matins,
Le ciel roule toujours les feux imaginaires
De leurs astres éteints.
Contre le chant majeur la balle que peut-elle ?
Sauf contre le contre le chanteur, que peuvent les fusils ?
La terre ne reprend que cette chair mortelle
Mais non la poésie!
Ce siècle est au-delà du minuit de son âge
Ses poètes n’ont plus besoin d’être achevés
Ils ont usé leur vie au danger des images
Et croient avoir rêvé.
Il se fit dans Paris un silence de neige
Un réveil de Novembre à neuf heures battant
Quand Eluard partit rejoindre le cortège
Nezval meurt au printemps.
C’est de sa belle mort comme disent les hommes
Qu’il meurt Nezval et tout par conséquent est bien
Il ne faut pas pleurer dans ce siècle où nous sommes
Cela ne sert à rien!
Il meurt l’enfant terrible au jour des primevères
Pâques éperdument auront sonné pour lui
Ses paupières fermées ses doigts se sont ouverts
Ses derniers vers ont luit.
Dans ce monde en gésine, inhumain, pathétique,
Il tourne au firmament à jamais ses yeux bleus,
Visages émerveillés des peintures gothiques
Soleil de quand il pleut.
Il est entré vivant dans les cieux du folklore
Y chantant sa mère et la paix pareillement
Il nous montre demain comme une bague d’or
Dans la main d’un amant.
Nezval de qui le nom notre lèvre façonne
Nezval attend un peu, j’arrive à tes côtés
Du jour qui fut si beau déjà le soir frissonne
Et d’autres vont chanter!
Napsat komentář