Báseň Františka Dryje se zmínkou o Nezvalovi.
Podivná neexistence
/František Dryje/
tak reálná, tak blízká
jak bychom nežili a jen o sobě četli
v nějakém románu
či v básni od Nezvala
anebo sledovali film
na plátně v kině, v blbým internetu
Dívám se na sebe, poslouchám dialog
ve stejnou chvíli na druhé straně mostu Carrousel
Prasklina v oku
pohltí Obludu
Průhledným lemem tajícího ledu
zahlédneš to, co já
Ta iluze je příliš skutečná
než aby nerozbila
všechna prázdná místa
v okenních tabulkách
Než aby v odlescích těch pulsujících živých skel nepřišla…
O rozum –
Iluze ztracená
jak dotyk útlé, v gestu rozevřené ruky
zlomené právě
V kole
štěstí
Pak už jen
arabeska stínů
vykreslí poslepu
Přítele
Psa či
opilého Vlka
z pohádky O (modré) Barunce –
té krásné modrovlasé dívce
jež od těch časů
nespatřena bloudí
řekou
A bledý utopenec Noc
se potisící ztrácí
v jejích krocích
DRYJE, František. Locus debilis. Praha: Sdružení Analogonu, 2014, s. 11–12. Druhá řada edice Analogonu; sv. 4.
Napsat komentář