Karel Marysko: Vítězslav Nezval

Báseň Karla Maryska o Nezvalovi.

Vítězslav Nezval
/Karel Marysko/

Sbohem, a kdybychom se nikdy nesetkali,
bylo to překrásné a bylo toho dost,
teď jiný osud sudičky Vám stkaly,
co bylo, patří psům jak holá kost.

Jen chtěl bych se Vás ještě zeptat,
zda byste dnes volal slávu,
když na ulici začal Breton tepat
Montparnasské kryse hlavu,

když přísahal jste jemu věrnost nadosmrti,
jak jste to tak hezky psal,
zda jeho čistota Vás ještě drtí,
zda v let byste se za ní dal,

zda ještě dvojí maniakální proud
kříží své délty ve Vaší hlavě,
zda na imaginaci dekalků byste chtěl plout
a posnídati v trávě?

Že všechno má, žel svůj konec,
tu písničku já dobře znám,
vždy z dukátů Vám zvonil zvonec,
však promiňte, kdo věřit má teď Vám?

Nu, ještě sloku přitáhnu za vlasy,
však znáte to, když nic už nezbude,
my spolu nesejdem se asi,
tož sbohem a šáteček, vyplň se osude.

(sb. Dopisy a pohlednice, [1950–1952])


MARYSKO, Karel. Dílo Karla Maryska: básně z let 1951 až 1958. Praha: Pražská imaginace, 1995, s. 60. Dílo Karla Maryska; sv. 2.

V rubrikách Nezval v básních. Tagged with .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


TOPlist