Jaroslav Seifert: Česká paní z roku 1936

Báseň Jaroslava Seiferta se zmínkou o Nezvalovi.

Česká paní z roku 1936
/Jaroslav Seifert/

Poslyšte chválu
české paní vzácné,
již manžel večer
s chutí vždy si plácne,
dřív nežli spolu
na manželském loži
metrické centy
svého tuku složí.

Ví, co je bída,
a když město Praha
uliční sbírkou
krizi odpomáhá,
tu vzácná žena
ihned bez váhání
daruje chudým
něco k dotrhání.

Nad lidskou bídou
slzy se jí řinou;
jak neustrnout
dneska nad chudinou.
Chudobným vždycky
máme pomáhati,
však nám to Pánbůh
jednou všecko vrátí.

Manželské lůžko,
to je symbol ctnosti!
Ne, nemá ráda
žádných zvráceností.
A co Bůh spojil,
člověk nemá rušit,
pyžama jemné
dá si na to ušít.

Za dveřmi léto!
Jak by neomládla,
když chystá opět
svoje zavazadla.
Ne do ciziny,
tam ji nespatříte,
v podřipském kraji
na letním je bytě.

Neklidné právě
nastaly nám časy,
tož masku ihned
také koupila si.
Co kdyby třeba
někdo v boji lítém
postříkat chtěl ji
hrozným yperitem!

I svojí služce
připomíná vždycky,
by skládala si
peníz do kasičky.
Ke krejcárku krejcar,
mrak války už visí,
a kdo šetrný je,
masku zakoupí si.

Nemějte obav,
že snad nemá vkusu,
že snad se děsí
surrealismusu.

V Mánesu večer
najdete ji jistě,
kde, jak je známo,
surrealisté
vtipně se baví,
obdivujíce
tvary na pohlaví.

I jinak platí
kulturní daň době
a pilně chodí
tam, kde národ sobě
cukroví večer
chroupá v abonomá;
klepy pak muži
šeptá v noci doma.
Co všechno vědí
ti, kdo sedí v lóžích:

ta spala s tímhle,
dal jí za to kožich,
ta opět zase,
co dnes právě hraje,
nechce prý muže,
anžto lesbická je,
jiný zas herec
– kus to darebáka –
povinné školou
na Hašlerky láká.

Nakonec ještě
uvést bychom měli
to, nač jsme dříve
vlastně zapomněli.
Jsme přece letos
v roce básníkově,
sto let je tomu,
co spí Mácha v rově.

Ten básník totiž
je jí velmi drahý,
k pomníku jeho
intimní má vztahy.
Tam na lavičce
před dvaceti lety
v májový večer,
když voněly květy,
s raketou přišla
– hrála totiž tenis –
poznati lásku,
Nezval říká: penis.
A ještě dneska
rdí se ve svém líčku,
kalhotky svoje
viset na křovíčku
nechala tenkrát.
I dnes se to stává.

Ó česká paní,
buďte věčně zdráva!

(sb. Zpíváno do rotačky, 1936)


SEIFERT, Jaroslav. Zpíváno do rotačky – Básně do sbírek nezařazené (1933-1938) – Překlady. Praha: Akropolis, 2013, s. 79-84. Dílo Jaroslava Seiferta; sv. 4.

V rubrikách Nezval jinak, Nezval v básních. Tagged with .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


TOPlist