Báseň Jiřího Navrátila reagující na úmrtí Vítězslava Nezvala (6. dubna 1958).
Sonet Vítězslavu Nezvalovi
/Jiří Navrátil/
Ten verš se nečte jako žurnál,
je těžký vahou století,
je bílý pták, je smutná urna,
je nesmírný jak objetí.
Tak zpívat smí jen velké dítě,
jen člověk s duší rybáře,
jenž ponořil své vzdušné sítě
až mezi hvězdné oltáře.
Dál hraje velký orchestrion,
král, střelec, věž i pión,
spár orla, flétna slavíka.
Svět kdyby trochu menší býval,
neunesl by tento příval,
klesl by k nohám básníka.
NAVRÁTIL, Jiří. Sonet Vítězslavu Nezvalovi. Mladá fronta. 1958, roč. 14, č. 84 (9. 4. 1958), s. 1.
Napsat komentář